Výkon elektrické odporové pece se určuje na principu tepelné bilance. Prostřednictvím výpočtů tepelné bilance lze poměrně přesně vypočítat výkon pece. Potřebný výkon pece by měl zahrnovat akumulaci tepla pece, teplo potřebné pro ohřev obrobku, teplo potřebné pro uchování tepla obrobku, teplo potřebné pro rozklad atmosféry a tepelné ztráty. Akumulace tepla pece je dána specifikacemi pece, konstrukcí, hlavními rozměry, tloušťkou vyzdívky a tepelnou vodivostí materiálů.
Obecně lze říci, že čím větší pec, tím větší akumulace tepla a naopak. Teplo potřebné pro ohřev obrobku a jeho uchování je určeno výkonem pece, povahou a rozměry obrobku, provozní teplotou a časem. Čím vyšší je výkon pece, tím větší je její výkon a naopak. Teplo potřebné pro rozklad atmosféry je určeno povahou atmosféry. Tepelné ztráty zahrnují odvod tepla ze vstupu a výstupu nástřiku a ztráty sáláním z jiných částí. Výpočty výkonu pece lze provádět pomocí teoretických výpočtů založených na principu tepelné bilance nebo empirických výpočtů.
Hlavními parametry pro metodu teoretického výpočtu jsou výkon, teplota a doba ohřevu.
Existují tři běžné empirické výpočetní metody: výpočet výkonu na základě objemu pece a provozní teploty; výpočet výkonu na základě plochy povrchu pece a provozní teploty; nebo extrapolaci výkonu analogicky s výkonem podobných pecí. Obecně jsou výpočty výkonu založeny na jedné primární metodě, ověřené a opravené pomocí jiné nebo dvou metod. Po určení výkonu se provede přidělení výkonu podle zónování odporové pece, zvolí se typ topného tělesa, zvolí se materiály a vypočítá se jejich parametry včetně odolnosti proti chladu, napájecího napětí, průměru drátu a délky. Konkrétní výběr materiálu zohledňuje odolnost materiálu proti oxidaci, vysokou-teplotní odolnost, odolnost proti nauhličování, zpracovatelnost a povrchové zatížení. Pásová topná tělesa nesou mírně vyšší plošné zatížení než drátová topná tělesa, což může potenciálně zvýšit až o 50 %.
